Natáčení filmu Zachránit Leningrad zabralo tři roky. Nejprve se tvůrci důkladně zabývali castingem a vybírali herce ne podle toho, jak jsou známí, ale podle toho, jak odpovídají jejich představám. Pro roli hlavní hrdinky byla nakonec vybrána Marie Melnikovová.
„S hledáním hlavního hrdiny jsme se trápili ještě déle. Už jsme měli natočeny první záběry filmu, aniž bychom měli vybraného herce. Chtěl jsem něco jako Vladimira Ivašova z velkolepého filmu Balada o vojákovi a poradili mi, abych se podíval na vnuka Andreje Mironova. Pozvali jsme si jej, vojenská uniforma mu sedla přesně, jak bylo potřeba, a během castingu byl bezchybný. Řekl jsem mu: ‚Točíme katastrofický film. Jestli bude potřeba, všechny kaskadérské kousky budeš dělat ty sám.‘ Andrej nehnul ani brvou a souhlasil,“ říká režisér Alexej Kozlov.
Natáčení předcházela neobvykle dlouhá příprava. Představitelé hlavních rolí a režisér se setkávali samostatně a zkoušeli a zkoušeli. „Bylo nám jasné, že na scéně, kde bude hluk, budou létat různé předměty a mnoho sil bude vynaloženo na akční záběry, nám nemusí stačit čas na psychologii a propracování osobností postav,“ přiznává Kozlov.
Většina záběrů byla natočena u města Staraja Russa, kde vznikly na břehu Ilmeňského jezera kulisy o rozloze 2 hektary, které tvořily přístav, molo a člun. Celkově bylo během natáčení rekonstruováno přes 30 lokalit ze září 1941.
Mnohé kaskadérské kousky dělali herci sami. Gela Meschi nepotřeboval ani v jedné scéně nahradit kaskadérem. Dokonce když jej výbuch shodil s paluby do hořící vody, byl to on sám, kdo padal.
Akční záběry zabírají ve filmu přes 40 minut. 14 minut pozemních bojů bylo natočeno na principu reálného vstoupení do vojenských akcí. „U pozemního boje jsme věděli, jak jej točit, ale se záběry z bouře to bylo něco jiného. Zkušenosti s tak rozsáhlou prací s vodou, ještě k tomu během devítistupňové bouře, neměl nikdo! Nepanikařili jsme, ale puntičkářsky a soustředěně jsme si šli za požadovanými výsledky. Tyto záběry jsme si nechali až na konec, abychom se na ně mohli důkladně připravit,“ uvádí režisér.
V Petrohradě v jedné hale vznikl speciální gimbal – ohromná kovová konstrukce na hydraulických pístech o rozměru 24 krát 12 metrů. „Převezli jsme tam velkou část paluby našeho člunu. Gimbal se houpal, jako by se chtěl na vlnách převrátit, ale zároveň byl natolik pevný, že po něm mohl jezdit náš raritní automobil,“ vzpomíná Kozlov. Každý den bylo na kulisy a herce shazováno z výšky pět metrů až 100 tun vody.
Do natáčení filmu byli zapojeni dva umělečtí režiséři, Olga Jakověnková a Dimitrij Malič, a dva umělečtí kameramani, Alexej Doronkin a Gleb Vavilov.
„Během natáčení filmu jsou nezbytné sklony k avantýrám. Nemělo by jich být mnoho, ale nějaké musí být. Bez nich by nebylo možné, i při důkladné přípravě, některé snímky vůbec natočit! Použili jsme mnoho progresivních vynálezů a triků, které jsme si sami vymysleli a natočili. Díky tomu bych se nebál tvrdit, že ztvárnění bouře v našem filmu snese srovnání se světovou konkurencí,“ říká režisér.
Velká část práce připadla kostymérkám (umělecká kostymérka Olga Čuděckaja) a maskérkám (umělecká maskérka Naděžda Smirnovová). V těchto oborech pracují v Rusku většinou ženy. Každý den přebíraly, praly a věšely doslova tuny mokrého oblečení. Sušily ho v noci a ráno na scénu přicházely společně s ostatními.
Ve filmu hraje celkem 3680 lidí.